Sylvík & Adelaide
Žánr: slash
Páry: Alan Rickman / Daniel Radcliffe
Poznámka: Píšeme povídky o Severusovi a Harrym, ale co prožívají jejich
představitelé? Dvě zvrhlice pokračují ve svém fantazírování...
Poznámka2: Znovu publikované na Meropesvete so súhlasom autora.
autor nadväzujúceho fan pokračovania: Merope Merzmer, ktorá sa podujala obnoviť túto poviedku.
Budem pridávať raz týždenne, najprv pôvodné časti, lebo chcem mať niečo napísané v predstihu,
zatiaľ mám len kúsok k poslednej starej časti.
aktuálny stav nadväzujúceho pokračovania : hotové dve časti, ktoré samozrejme ešte treba opätovne prejsť, ps, zvyčajne udeľujem tým, ktorí komentujú venovanie, preto som to doplnila aj k tejto časti, keďže to takto zvyčajne robievam...
Daniel nemohl
usnout. Hlavou se mu neustále honily dráždivé představy. Snažil se vybavit si
povídky, které ten večer četl… a po chvilce si s údivem uvědomil, že už si nepředstavuje
Harryho se Snapem, ale sám sebe s Alanem. To je šílenství!
Usnul až k ránu,
neklidný a podivně vzrušený.
****
Druhý den přišel na
natáčení podivně rozechvělý a zrudlý. Alan už byl na place, maskérka ho právě
uváděla do podoby Severuse Snapea. Daniel zachytil Alanův úsměv a lehké pokývnutí
hlavou na pozdrav. Teď poprvé si uvědomil, jak krásné má Alan rty, jak úžasné
jsou jeho oči… prokrista! Kde se to v něm bere? K ničemu podobnému přece neměl
nikdy sklony, tak co tak najednou?
Se zavrtěním hlavy
se šel obléci do svého kostýmu Harryho Pottera. Kostymérka mu právě uvazovala červenozlatou
kravatu, když uslyšel těsně za sebou Alanův hlas: "Dobré ráno, Dane! Tak
co, jdeme na to? Naše poslední scéna… co kdybychom to potom šli někam
oslavit?"
Pohlédl do milé, přátelské
tváře, která silnými vrstvami make-upu vypadala mnohem mladší a bledší. Také
jeho oči byly jiné - maskérka použila černé kontaktní čočky, takže se zdály
tmavé jako půlnoc.
"No, ehm, to je
dobrý nápad," vyrazil ze sebe Daniel. "Chceš jít hned dneska?"
"Jedině
dneska," odpověděl Alan, totiž Snape. "Zítra hned ráno odjíždím na
svou chatu, potřebuji si odpočinout."
"Už zítra?"
vyjekl Daniel. "Ale… ale…"
"No, no… snad
to tu beze mě zvládneš," řekl Alan ironicky dokonalým Snapeovským hlasem.
Pak se rozesmál. "Tak jdeme, ať to máme za sebou…"
****
Zaujali svá místa.
Alan si neochotně lehl na zem a Daniel k němu poklekl. Přicupitala k nim dívka
s klapkou, slyšel režiséra a jeho hlasité AKCE!
Harry chytil klopy
Snapeova kabátce, Severus k němu vztáhl ruku, držel v ní malou nádobku s třpytícím
se obsahem. Vzpomínky! Harry nechápal, pustil Snapea a uchopil do rozechvělých
rukou malou ozátkovanou lahvičku.
"Ha... Harry,
prosím..." zachraplal umírající Snape. "Podívej se... na... na mě!"
Harry poslechl, ne
proto, že by chtěl poslouchat Snapea, ale protože ho poprvé oslovil jménem!
Teď to mělo přijít,
Severus umře! Daniel by nemohl nenávidět člověka, který si toho tolik vytrpěl.
Vždyť vlastně není čemu se divit! Severuse neměl nikdo rád a on měl rád jedinou
ženu, které zůstal věrný, Lilly, Harryho matku!
A pak tu byly ty nádherné
Severusovy oči, Daniel do nich pohlédl, tak hluboké, tak nádherné! Daniel se
sklonil blíž, Alan se naopak zvedl, dodávaje celé scéně na melodramatičnosti.
Daniel se pohledem zastavil na Alanových perfektních ústech a jeho kolega
ztuhl.
"Stop!"
ozval se režisér .........
"Danieli? Co je
to s tebou?"
Daniel se rychle zvedl,
stoupl si a snažil se uklidnit. Pro tuto chvíli - díky bohu za hábity! To, co
se s ním dělo, byl veliký problém!
"Já... já...
Budu v pohodě, potřebuji pauzu!" vykoktal mladý herec.
"Pauzu? Teď
jsem začali!"
"Poslyš, dáme
si trochu oraz, ne? " vložil se do konverzace Alan."Stejně si musím
vyřídit jeden telefon, Daniel toho má poslední dobou hodně, tak..."
"Fajn, ale jen
pět minut! Takový skluz si nemůžeme dovolit!"
Oba herci přikývli,
režisér zmizel a vzápětí vyklidil pole i Harry Potter.
Daniel se zastavil u
stolu s občerstvením, nalil si do sklenice colu light a v mžiku ji do sebe obrátil.
"Děje se něco?"
to byl zase Alan. Daniel se zachvěl, právě nyní měl problém, který jeho kolega
mohl sotva pochopit.
"Jsem v pořádku,
díky!" odpověděl rozrušeným hlasem.
"Ne, to nejsi.
Co se děje?"
"Připadám si
jako začátečník! I režisér si to myslí! Všichni si to myslí, že ano!"
"Já si to
rozhodně nemyslím! Jsi dobrý herec, víš, že bych ti nelhal! Tak co se děje?"
"No, včera mi přišel
takový... mail," řekl Daniel a pomalu se otočil na přítele za svými zády.
"Co to bylo za
mail?" vyzvídal Alan.
"Od... od mého...
otce," zalhal Dan a otočil se zpět.
Chvíli bylo ticho,
dokud Alan opět promluvil.
"Možná bych se
s ním měl promluvit…"
"Co? Proč?!"
nechápal mladík.
"Proč?"
Alanův hlas se o dost zvýšil. "Protože jsi příliš dobrý, než aby s tebou někdo
jednal jako se psem! Proto! Nemám takové lidi rád!" odůvodnil své
rozhodnutí a přistoupil blíže k Danielovi. Vynutil si na něm objetí a pevně ho
sevřel ve své náruči. Daniel hned zapomněl na to ponížení ze strany štábu,
prostě na vše! V uklidňujícím objetí svého kolegy mi mohl i usnout…
"Tak co? Zajdem
někam, až toho nesympatickýho parchanta necháme umřít?" usmál se ironicky
Alan a Daniel, rozesmátý, kývnutím souhlasil.
"Ale nebudeš mu
říkat parchante! Docela jsem si Severuse oblíbil... poslední dobou!"
Alan se ušklíbl.
"Dobře. Pro tebe cokoli!"
****
Daniel se skutečně
uklidnil natolik, že byl schopen scénu odehrát bez větších problémů. Svíral v náruči
umírajícího Snapea a svou bolest nad jeho smrtí vůbec nemusel předstírat. Díval
se do Alanových očí a cítil, jak se v nich utápí.
"Stop,"
ozval se spokojený hlas režiséra. "V pořádku, Dane, díky! Alane, tobě děkuji
také, můžeš se převléci! Za deset minut se u mě zastav na skleničku, ať to
zapijeme!"
Daniel jen neochotně
pustil Alana ze svého objetí. Najednou si bolestně uvědomoval, že jeho starší
kolega už zítra odjede a že už se třeba nikdy neuvidí! Z té představy se mu
rozbušilo srdce. Panebože! A tohle zavinilo pár povídek? Nemožné!
****
Alan se šel převléci
a Daniel měl půlhodinovou přestávku, než ho čekalo natáčení další scény.
Kosmetička ho odvlekla na opravu líčení.
"Nějak jste tu
Snapeovu smrt moc prožíval, Danieli," prohodila, zatímco mu rychle přepudrovávala
nos. "Co ty slzičky?"
Daniel zavřel oči. V
hlavě měl chaos.
Pomalu se odšoural
ke karavanu režiséra, kde se posadil na schody se scénářem rozloženým na
kolenou. Dočkal se asi za čtvrt hodiny.
"Tak co, Dane,
jdeme na to?" zeptal se režisér přátelsky. Daniel přikývl a sklapl scénář.
"Jsi v pořádku?" podíval se režisér pátravě do jeho tváře.
"Jo, ano,"
vyhrkl Daniel. "Jen jsem se chtěl domluvit s Alanem na večer..."
"Večer?"
protáhl režisér. "Přece je ve velkém stanu oslava, Alan zítra odjíždí,
tak..."
"Omlouvám
se," ozval se za nimi Alanův hlas. "Slíbil jsem už Danovi, že zajdeme
někam spolu. Třeba se zastavím na chvilku..."
"Ale určitě, počítáme
s tebou!" řekl režisér spíš jako příkaz. "Za pět minut na place,
Dane!" zavolal ještě a nechal je o samotě.
"Tak co,
Dane?" usmál se Alan. "Kam bys chtěl večer zajít?"
"Mně je to
jedno," vyrazil ze sebe Daniel. "Víš, chtěl jsem ti říct..."
Alan se na něj tázavě
zahleděl. A Daniel nedokázal doříci to, co chtěl. "No... že ta scéna se ti
moc povedla," dořekl přiškrceně.
"Díky, to mě
opravdu těší," řekl Alan. "Sejdeme se tedy kolem páté?"
Daniel přikývl. Na
chvilku stiskl kolegovu ruku a potom se rozeběhl na natáčení další scény.
****
Už čtvrt hodiny před
pátou přešlapoval Daniel nedočkavě před Rickmanovým stanem. Nevěděl, kam spolu
vyrazí, ale na svém zevnějšku si dal mimořádně záležet. Třásl se jako před schůzkou.
Rozhodl se, že už se nebude trápit tím, jak moc ho erotické povídky o Snapeovi
a Harrym rozhodily, a rozhodl se chovat se uvolněně, aby dnešní večer nezkazil.
Alan nemá o ničem ponětí, tak ho nebudu zbytečně zneklidňovat, říkal si.
Přesto se neubránil
myšlence na to, zda není gay. Muži ho nikdy nepřitahovali, ale najednou si uvědomoval,
že ani s dívkami to nebylo nijak valné. Pár vztahů už sice měl, ale to bylo spíš
proto, že se to od něj jako od slavné filmové hvězdy očekávalo. Na to, že mu už
bylo dvacet let, měl ve skutečnosti žalostně málo zkušeností.
Z úvah ho vytrhl
sametový hlas jeho kolegy. "Ahoj, Dane! Čekáš dlouho? Mohl jsi jít dovnitř..."
"Nechtěl jsem
rušit," přinutil se usmát Daniel. "Vymyslel jsi, kam vyrazíme?"
"No... máš
hlad, nebo se půjdeme jen někam napít?" Daniel hlad neměl. Vlastně od rána
nic nejedl, ale bylo mu jasné, že by nedokázal nic sníst. Ale zase pít nalačno…
"Něco malého
bych asi snědl," přiznal.
Alan se usmál.“Tak
jdeme,“ a vzal Daniela kolem ramen.
