14. 8. 2015

Virtuální realita 3


Sylvík & Adelaide
Žánr: slash
Páry: Alan Rickman / Daniel Radcliffe
Poznámka: o Alanově vztahu s Rimou se toho moc neví, pečlivě si chrání své soukromí. Dvě zvrhlice se do něj pokusily pomocí vlastní fantazie nakouknout...
Poznámka2: Znovu publikované na Meropesvete so súhlasom autora.  
autor nadväzujúceho fan pokračovania: Merope Merzmer, ktorá sa podujala  obnoviť túto poviedku. Zatiaľ toho ešte nemám napísaného veľa kvôli tým horúčavám, má všetko zdržanie, no pridávam aspoň ďalšiu časť s reality.


Pre  bacil, Alya Midnight a špeciálne poďakovanie pre Adu (Adelaide)


Alan dopil skleničku whisky a zažádal si u barmana o další.
"Asi bych s tím měl přestat, čeká nás ještě ten rozlučkový večírek." pronesl, již lehce podnapilý.
Daniel se usmál. "Možná bys vážně měl," řekl opatrně mladík a sám usrkl z vychlazené skleničky s colou light.
Byli tu už hodinku. Snědli sýrovou pizzu a rozebírali nejrůznější témata, mimo jiné sklouzli i k dnešnímu malému fiasku.
"Vím, co si asi říkáš. Možná bych tolik neměl pít, ale když začnu, nevím kdy přestat!" vydrmolil starší muž a s úsměvem přijal další, v počtu již desátou, plně vrchovanou skleničku od sympatické servírky.
"Ale kdo by se mi divil, ne? Práce herce není zese tak lehká!" mínil Alan a rukou, ve které svíral skleničku, mávl v živém gestu. Na stůl dopadlo několik cákanců jantarově průzračné tekutiny.
Daniel se vážně snažil dnešní, jejich poslední, večer ničím nezkazit, ale v podstatě k tomu už nedostal šanci!
"Jsi dobrý herec," pokusil se Daniel zachránit další naprosto banální konverzaci. "To já si po dnešku připadám jako komparzista!"
"Ale blbost! V porovnání s tebou, Dane?" usmál se frivolně Alan. "Já ve tvém věku o herectví jenom snil! A pak, máš rozhodně větší fanclub než já."
"To asi nevíš, kolik holek sní o Severusovi," trval si na svém Daniel.
"To je mi jich upřímně líto!" odsekl Alan a znovu mávl na barmana za stolem.
"A kolik jich Severuse miluje... Dost na to, abych věděl, že něčemu takovému se nikdy nebudu moci vyrovnat!"
"Kdo například?" zeptal se starší muž a ušklíbl se rafinovaným snapeovským způsobem, ze kterého tajou všechny dívky a možná i ženy na celém světě. No... alespoň tedy tam, kam se Harry Potter dostal!
"Spousta. A... já třeba." zašeptal Daniel a ztratil se v hloubce Alanových modrých očí.
"Severus mi bude... chybět. Moc..."
"Dane, prosím, už o něm nemluv. Vždyť dnes v klidu umřel!" zamračil se Alan a přijal jedenáctou sklenici.
"Ty mi budeš chybět víc," usmál se koketně Harry a smočil své plné rty v cole. To Alana očividně potěšilo.
"Měli bychom mu vystrojit pohřeb," řekl nejednou. "Proto je mi tak divně, část mě dnes ráno zahynula, a to velice tragickým způsobem. Myslím, že to ty dívky nepřežijí!"
"Kdo jo?" nahodil ironický tón mladší herec a pozvedl skleničku k přípitku, jeho kolega ho napodobil. "Tak, na Severuse Snapea, nejkrutějšího a nejatraktivnějšího učitele na celé Škole čar a kouzel v Bradavicích!"
Ozval se cinkot skla a oba muži se usmáli.
"Tak, teď jsem rád, že je ten prevít konečně mrtvej!" ulevil si Alan a napil se.
"A kam že to vlastně zítra razíš?" zeptal se Daniel a položil na stůl prázdnou sklenici.
"Co? Jo... ach promiň, to ta whisky. No, pojedu do Irska, mé rodné země. Vlastně bych to neměl říkat, protože jsem se tam nenarodil, ale moji rodiče ano. Takže je to země mých předků, spíš! Mám tam malou chatičku u jezera, víš? Bývá tam docela chladno, ale zvykl jsem si. Pojedu tam se svou přítelkyní, poslední dobou jsem na ní neměl moc čas, musím jí to vynahradit!"
Daniel seděl a napjatě poslouchal, poslední dvě věty ho zbavily úsměvu, který vyvolala představa domu u jezera.
"No..." polkl Daniel a zamrkal očima, "tak ať vám to vyjde," popřál kolegovi. A ani nevěděl proč, posmutněl a sklopil hlavu.
"Děkuji, děje se něco?"
Daniel si skoro nedokázal představit, že by svého kolegu, svého přítele, člověka, kterého má tak rád, že by ho už nikdy...
"Dane, slyšíš mě?" zvýšil hlas Alan.
"Co? Jo, slyším! Jen jsem se zamyslel... nad něčím," otřásl se.
"Je ti dobře?"
"Vlastně moc ne. Mohli bychom už jít, nebude ti to vadit?"
"Ne, jistěže ne!" odpověděl Alan.
Vstali, Alan pomohl Danielovi do saka, sám si zapnul koženou bundu v přírodní barvě a vyrazili z restaurace. Chvíli ani jeden nepromluvil, až Alan přehodil svou ruku kolem mladíkových ramen a přitiskl si ho k hrudi.
"Danieli," zašeptal. "Děláš mi starosti. Co ti tvůj otec, pokud mu tak můžu vůbec říkat, co ti napsal?"
"Hm?" Daniel byl ještě trochu zamyšlený, plánoval, jak oživit ten naprosto nudný život, co ho bez Severuse čeká...
"Já přece nemůžu odjet a nechat tě tady v takovém stavu," pokračoval starší muž.
"Cože? Ne, to je v pořádku, Ale. Nedělej si starosti. Jen... bude si mi stýskat. Jsi jediný člověk, kterému se můžu bez problémů svěřit, který mě vyslechne a poradí mi! Jsi jediný, komu na světě budu věřit!"
"Dane, no tak! Jednou potkáš nějakou mladou, pěknou..."
"Alane, to jsou přednosti, na kterých mi nezáleží! Nikdo nebude jako ty!"
Dvojce se zastavila. Alan se otočil na mladíka před sebou, nepouštěl jej, jejich pohledy se setkaly, Daniel měl slzy v očích. Alan zvedl ruku a něžně pohladil Danielovy hebké tváře.

****

A to byl přesně ten signál, který Daniel potřeboval. Přitiskl se k Alanovi ještě víc a políbil překvapeného kolegu na jeho lákavé rty, a po chvilce za ně vklouzl jazykem. Protože bylo Alanovo vnímání dost rozostřeno velkým množstvím vypité whisky, ani se moc nebránil. Vlastně to bylo docela příjemné. Přijímal Danielovy pozornosti s jistou zvědavostí, co k tomu jeho mladého kolegu vedlo.
Daniel se topil v obrovském množství emocí. Stačil jeden polibek a pochopil, že nemá cenu hrát si dál na heterosexuálního svůdce. Z Alanova těla proudily do jeho horké vlny a Danielovi se z nich točila hlava…
Alanovi do hlavy přes opojení z whisky dorazil pocit, že něco není v pořádku. Cítil Danielovo tělo tisknoucí se k jeho, a tam dole, pod pasem… panebože. Daniel byl hodně vzrušený a už se viditelně přestával kontrolovat. Alan ho tedy vzal za ramena a jemně, ale pevně ho od sebe odstrčil. "Tak co, Dane?" dělal, jako by se nic nestalo. "Půjdeme na ten večírek?"
Zrudlý a rozrušený chlapec chvíli nebyl schopen žádné reakce. Po chvilce mu došlo, co vlastně udělal, a v duchu se proklel.
"Promiň," zamumlal. "Cítím se teď blbě. Asi bude lepší, když se rozloučím a půjdu spát. Nějak ze všeho toho stresu začínám blbnout. No… tak si to užij na chatě… s přítelkyní," dodal rychle, potřásl mu rukou a rozeběhl se pryč, kamkoliv, jen co nejdál od Alana.
Na cestě zanechal svého kolegu s prázdnýma rukama a chaosem v hlavě i v srdci.

****

Daniel zapadl do svého karavanu a hned se vrhnul na postel. "Krucinál," ulevil si prudkou ranou pěstí do stěny. Co jsem to udělal? Líbal jsem chlapa! Jsem idiot! Jak mu teď můžu přijít na oči? Vlastně… už mu na oči nepřijdu. Už ho neuvidím. Tohle je ten poslední večer, a já to takhle pokoním…
V rozrušení si otevřel v počítači stránky "The Perverts" a začal si pročítat povídky. Představoval si sebe s Alanem, a laskal při tom sám sebe.
"Sakra," naštval se znovu, protože s ním jeho tělo tentokrát odmítalo spolupracovat. Vnímal jen a jen prudkou bolest, která se rozlévala jeho nitrem jako jed. Pokoušel se vydýchat, ale nebylo to nic platné.
A tak místo toho, aby slavil s Alanem jeho poslední den natáčení, si dal vlažnou sprchu a šel spát. Ještě dlouhou dobu myslel na Alana, než se konečně propadl do neklidného spánku.

****

Druhý den zaspal. Probudily ho až hlasité rány do dveří jeho karavanu.
"Danieli?" ozval se zneklidněný hlas režisérova asistenta, "jsi v pořádku? Už jsi měl být v maskérně…"
Mladý herec se zmateně posadil a pohlédl na hodinky. Panebože! Bylo už půl desáté!
"Jo, jsem v pořádku, už běžím," křikl, rychle si vyčistil zuby a hodil na sebe džíny a tričko. Vyřítil se z karavanu.
"Tak pojď," zavrčel asistent, "všichni čekají jenom na tebe."
"Hm, ehm… a co Alan? Kde je? Měl bych se s ním ještě rozloučit…"
"To si myslíš, že měl čekat, až se probereš? Odjel už po osmé, aby dojel včas do Londýna. Mrzelo ho, že už tě neviděl, ale nechtěl tě budit. Mám tě pozdravovat… a popřát hodně štěstí v životě…"
Daniel sklopil hlavu. Věděl, že kdyby se s ním Alan chtěl rozloučit, neváhal by ho vzbudit. Prostě se mu chtěl vyhnout. V jeho hrudi se něco sevřelo, něco, co už nehřálo, ale bolelo.

****

Alan seděl v taxíku a smutnýma očima skrytýma za černými brýlemi se díval z okna na pomalu ubíhající život za ním. Lidé si ani neuvědomují, kam spěchají. Žijí a zároveň nežijí. I on se vrací ke stereotypu ,s tím rozdílem, že ještě předtím, než ho zase začne takzvaně žít, se staví pro svou přítelkyni. Věděl, že to, co spolu sdílí, není život. Ale už byl příliš starý, než aby si mohl vybírat. Navíc, co si měl vybrat?
Alan zavřel oči. Moc dobře si na včerejší večer nepamatoval, ale to, co se mu vrylo do paměti, byl ten žhavý polibek jeho kolegy. Ach, bože, Daniel!
Ach, Danieli... kdybys jen věděl... tolik mi budeš chybět! Tolik bych tě potřeboval! Jak jsem tě jen mohl opustit!

****

Taxík zastavil.
"Počkejte tady, hodíte mě ještě na letiště. Jen se stavím pro paní," informoval řidiče Alan a neochotně vystoupil ven. Nechtěl jít nahoru do prvního patra, kde na něj čekala... ona. Poslední dobou si moc nerozuměli. Vlastně vůbec ne! Alan se živil utopickou představou, že se jejich vztah zlepší po společné dovolené.
Vystoupal schody, lehce omámený léky proti kocovině a urputnou bolestí hlavy, odemkl si a vešel. Byt byl takový, jako když tu byl naposledy... ne, nebyl! To je pánská kravata?
Náhle uslyšel Alan smích vycházející z druhého pokoje, z ložnice! Nepatřil pouze jeho přítelkyni Rimě, ale také někomu dalšímu. Alan si připadal, jako by byl ve zlém snu! Kráčel a jakoby sledoval sám sebe, nepřítomný děj v televizi, osud člověka, který se ho netýká, jen další prokletá role! Starý muž vyčerpaný životem otevírá dveře ložnice své ženy...
"Ale, co tu děláš?" vykřikla a na lůžku se vedle ní posadil muž.
Simon, Alanův nejlepší přítel, se kterým studoval ve škole!
Film končí...